Kapitola 20

19. prosince 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
Přiběhla jsem k dítěti a odstrčila Adama. Ještě dýchal.
"Zemřu?" dožadoval se unaveně odpovědi. Podívala jsem se mu na ránu na břiše a težce polka.

Přikývla jsem a v očích mě pálily slzy.
"Kam půjdu?"
"Jak to myslíš?" přitáhla jsem si ho na klín.
"Že nepůjdu do Nebe?" upřel na mě vyhasínající oči.
"Nejspíš ne…" přiznala jsem, když jsem si vzpomněla na jizvu, kterou měl na zádech.
"To je dobře," usmál se spokojeně "To bychom se mohli znovu sejít…"
Mluvil jinak. Už nemluvil jako dítě, ale jako člověk, který je na světě dlouho.
Upřel oči k nebi a s posledním dechem zašeptal:
"Zemřít, a přitom je nenávidět, to je svoboda."

"Cos to udělal?!" vykřikla jsem a před očima měla černo. Zvedla jsem se a chtěla křičet, proklínat celý svět a zničit vraha i jeho malý kus země. Chytla jsem ho pod krkem a zvedla ho do vzduchu "Proč?!" zavrčela jsem vztekle.
Zasýpal a snažil se mě odstrčit. Pustila jsem ho a on padl k zemi.
"Proč!" zopakovala jsem.
"Kdyby.. kdyby přežil, zničilo by to i zbytek světa." Mnul si otékající hrdlo.
"To ty by si měl chcípnout jako červ." Zvedla jsem kopí, kterým před chvílí probodl chlapce a namířila mu ho na srdce "Myslela jsem, že bys nám mohl pomoct, ale ty si ho zabil. Nejsi lepší, než ostatní." Přitlačila jsem hrotem proti jeho kůži a z hrudi mu vytékal proužek krve.
"Zničil by svět!" bránil se "nechci to znovu pozorovat."
"Tak radši zabiješ dítě? Hrdino," bylo mi z něj zle a znovu přitlačila.
"Zabij mě. Do toho. Nikdy už pak neuvidíš Nebe," snažil se a já se nepříčetně zasmála:
"Kdybys to řekl už na začátku, ušetřili bychom jeden život a čas," rozpřáhla jsem se, ale najednou jsem kopí musela pustit. Ucítila jsem odpornou pálivou bolest podél páteře. Jako kdyby mi po ní stékala kyselina a rozežírala mě zaživa. Zahřmělo se a něco mě srazilo do trávy. Strhla jsem ze sebe košili a pod ní nahmatala krev smíchanou s popelem. Ucítila jsem ruku na rameni a bolest ustávala společně s hromy. Znechuceně jsem Adamovu ruku odstrčila.

"Lilith," zvedl mě ze Sebastianovi krve "zničila by tě. Nic by z tebe nezbilo," odstoupil ode mě a zapršelo. Déšť mi omyl záda a po krvi nikde nezbyla ani stopa. Dovedl mě zpět do chýše "teď mě dobře poslouchej."
Sedla jsem si a přemýšlela, jestli ho pak zabiju nebo ne. Ať si mě Lilith spálí nebo roztaví, bylo mi to jedno.
"Byl to můj syn," řekl a já zvedla překvapeně oči "Ten první. První ze všech ostatních. Sebastiána poslali, aby zničil svět, tak jako to udělal poprvé. Nechávají ho v Pekle s jeho matkou, ale když má dojít na potrestání lidstva, pošlou ho na Zem. Je jedno, co kdo udělá. Nikdo ho nedokáže udržet dole, je to jako prokletí. V Bibli mu říkají Antikrist."
"Ale proč? Proč bys zabil vlastního syna?"
"Po stvoření," pokračoval, jako by mě ani neslyšel "mi Lilith ukázala novou cestu. Zjistil jsem, že daná cesta není vždy správná, a že můžeme osud změnit. Tou dobou nás měl na starosti Lucifer, dal nám svobodu,"
"A vám se povedlo vytvořit vlastní svět," dokončila jsem.
Přikývl a prohrábl oheň:
"Pak to najednou přišlo. Andělé se začali křížit mezi sebou, Světlonoš se vzepřel Otci a padl. S ním jsme padli i my a naši potomci. I když nás Padlý chránili, první válku prohráli. Trestem nám bylo odloučení a věčné odloučení od světa. Mě uvěznili tady, abych sledoval vyhlazení vlastní rasy a Lilith byla svržena do Pekla, aby sledovala jejich utrpení po smrti. Sebastiána Bůh nechal s matkou, ale udělal z něj Antikrista, který pomáhal Andělům vyhlazovat lidstvo."

Byla jsem zticha a přemýšlela o tom, co mi právě řekl.
"Co bude s chlapcem teď?" zeptala jsem se.
"S trochou štěstí se vrátí k matce."
"Vždyť je to dítě. Neví, co udělal, neví ani, co je to život."
"To nevěděl ani poprvé. Na světě ztrácí paměť a potácí se v nevědomosti. Michael se nám pomstil za to, že jsme chtěli, aby zůstal s námi nesmrtelný a dítětem. Nikdy na světě nedospěje a nikdy nezvrátí osud."
"Máme šanci vyhrát?" podívala jsem se na něj a uvědomila si, že všechen vztek ze mě opadl "Co bude následovat teď?"
"Podle toho na které straně stojíš," usmál se unaveně "Světlonoš nemůže vyhrát. Nebo nemohl. Teď se něco změnilo, něco je jinak, jen nevidím co."
"Vy," odpověděla jsem "Adam a Eva. U stvoření stáli jiní lidé."
"Ale něco se i stalo jinak," zatřásl hlavou "Ale už jdi. Za chvíli přiletí Andělé."


Než jsem odešla, pohřbili jsme tělo a já opustila travnatou pláň. Po padající krvi zbyla jen strupovitá lepkavá vrstva na zemi a prašná scenérie se změnila na krvavě rudou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Raději sloužit Nebi, nebo vládnout Peklu?

Sloužit Nebi
Vládnout Peklu

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 24. ledna 2017 v 22:27 | Reagovat

Už som tu dlho nebol, ale stále máš štýl 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama