Prosinec 2016

To neudělám.

31. prosince 2016 v 11:24 | Raven
Nebudu tu dojemně vypisovat co se mi za ten rok stalo. To je přesně ten sentiment, který nezvládám, i kdybych chtěla.

Malé ohlédnutí

28. prosince 2016 v 16:24 | Raven
Doufám, že si užíváte, nebo užívali, volno a vánoce se vydařili :). Musím se omluvit, že jsem nepopřála šťastné a veselé, ale nějak jsem neměla čas a když už jsem ho měla, tak jsem byla vyždímaná. Je mi jasné, že jsme nebyli jediní, protože jsem to kolem sebe už zpozorovala. Letošní vánoce prostě proběhli ve znamení nemocí. Doufám, že ne zrovna vy, ale co já vím, že jo?

tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným...

20. prosince 2016 v 16:46 | Raven
Už pár let si říkám, že by se mi líbilo, kdyby na vánoce napadl sníh a nebylo to jako na konci zimy nebo na dušičky. Takové to počasí, kdy se člověk koukne z okna a namísto mokra byla zahrada pokrytá bílou závějí. Vždycky si říkám, že alespoň na ten Štědrý den by to bylo super.

Kapitola 20

19. prosince 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
Přiběhla jsem k dítěti a odstrčila Adama. Ještě dýchal.
"Zemřu?" dožadoval se unaveně odpovědi. Podívala jsem se mu na ránu na břiše a težce polka.

Kapitola 19

15. prosince 2016 v 12:05 | Raven |  Clarissa Gabriel
Krátká kapitola, ale jinak to nejde, ta další by byla moc dlouhá...

Kapitola 18

7. prosince 2016 v 13:32 | Raven |  Clarissa Gabriel
Doháním resty, v tomto případě jsem o kapitolu pozadu, takže tady je!

Několik věcí

5. prosince 2016 v 12:56 | Raven
Podle mě nám život mění každý den úplně všechno. Každé rozhodnutí, které uděláme, nám nějakým způsobem změní rozhodnutí, které následují po něm, ale o tom tady mluvit nechci. Chci mluvit o věcech, které mi trvale a dlouhodobě změnili život a nějakým způsobem to mě, mě a zase mě přijde zajímavé nebo důležité pro mé skvostné bytí na planetě Zemi.

Kapitola 17

5. prosince 2016 v 12:12 | Raven |  Clarissa Gabriel
Otevřela jsem oči s nadějí, že to nebyl jen sen. Jenže byl… zkontrolovala jsem chlapce objímající mou ruku. A máme tu vysvětlení… ne Francis, ale… Uvědomila jsem si, že neznám jeho jméno. Opatrně jsem vysvobodila svou ruku z dětského sevření a místo ní prostrčila deku. Vstala jsem. Protáhla se a podívala se na nelítostné nebe. Rudé a zlověstné.

1:01

2. prosince 2016 v 1:27 | Raven
Někdy se mi večer… ehm… v noci stane, že poslouchám písničky a čtu si články na internetu a tak, znáte to. Najednou mám prostě spoustu "vážných myšlenek" a vím, že druhý den ráno na to zapomenu, nebo se mi nebude chtít. Tak si to poslechněte se mnou a zapřemýšlejme si…(Ale neberte to zas až tolik vážně, žádný výkvět básnického či spisovatelského umu to není)