Ráno si vstanu...

27. listopadu 2016 v 11:15 | Raven
Ráno jsem vstala a chuť pouštět se do poslední kapitoly referátu o knize Mýtus o věčném opakování mě přešla lusknutím prstu. Lépe řečeno otevřením očí. Na půl devátou jsem měla nařízený budík, takže jsem půl hodiny ležela, abych ten krám mohla vypnout.

Můj telefon je momentálně v opravě a já si půjčila mámin starý Prestigio. Není dne, kdy bych ho neproklínala. No jak jinak, budík nešel jako vždy vypnout, takže já musela za mamkou a mezitím to sklaplo samo. Jen tak. Vrátila jsem se do pokoje a s upřímným "Já na to kašlu" jsem si zalezla zpátky do peřin, vzala si Prokleté dítě a ještě hodinu jsem si četla. Pak jsem projela instagram a šla si dát kafe. A teď tu jsem, píšící další velice "smysluplný článek", i když tu mám pár připravených "témat".
Zase jsem se dlouho neozvala, co? Jenže já měla pořád pocit, že nemám o čem psát. Navzdory tomu, že jsem si začala nosit notýsek a zapisovat si věci za chodu, spíš každou blbost, co mě napadne.
Teď jsem si ale na něco vzpomněla a hned pak se na to vrhnu, takže se mého "geniálního díla" dočkáte.

No, abych tu jen neomílala telefon, konečně jsem se dokopala podívat se na Čokoládový festival v Plzni, kde se do Pekla vstupuje Nebem (to jsem si nemohla odpustit :D ). Tolik čokolády pohromadě... navíc to modré víno bylo vtipné, jenže nikde žádná paní Kropáčková... Prošly jsme to, ochutnaly, prodraly se davem, čekajícím na kari s čokoládou. Upřímně jsem si připadala jako Karlík v továrně na čokoládu a opravdu! Slavná čokoláda Willyho Wonky stála u východu! Tu předraženou tabulku čokolády jsem si prostě koupila, už jen kvůli tomu obalu. Navíc i tady byl uvnitř Zlatý kupón ( vstupenka pro dítě zdarma do Čokoládového muzea).

Tou dobou táta se strejdou předělávali strop v obýváku a to dovedlo myši až do našeho skromného příbytku. Dlouho jsme se nemohli najít, ale pak jsem jednu viděla a nastoupily pastičky. Já je nemám ráda. Jako myší milovník jsem proti hubení těch hnědých prcků, takže u první jsem tátu překecala, aby to tolik nenatahoval, aby jí to nezabylo. To se ale změnilo, když jsem zjistila, že milé myšky mi vlezly do klece k potkanům. V tu ránu bylo po dobrosrdečnosti a mě to bylo jedno, jen aby mi něčím nenakazily potkany. Takže obě klece šly na stůl a na skříň, pak asi jednu myš viděl Sebouš a začal funět, prskat a prokousávat se z klece ven. Kravál úžasnej, co vám budu povídat. Doteď se tu někde objevují a nemůžeme se jich zbavit. Došlo to tak daleko, že začínáme přemýšlet o kočce.

Malá technická, další kapitola toho nesmyslu, co už mi zase leze na nervy, bude buď v průběhu týdne, nebo až další pondělí.

V pátek jsem byla s bráchou na dni otevřených dveří na strojárně. Jak jsem na ní nadávala, z fleku bych se tam vrátila. Netopící části budov, přetopené části, starý dobrý automat a turbína... Ach ta nostalgie... trochu přemýšlím, že jestli dneska dopíšu referát a seminárku, půjdu se zítra podívat i na základku. Jenže z toho by mi asi kleplo, protože jako špuntovi mi to přišlo velký, ale když jsem pak šla do Plzně a pak zpátky na DOD na základku, přišlo mi to hrozně prťavý, tak uvidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuu. yuu. | Web | 1. prosince 2016 v 23:39 | Reagovat

nevím proč, ale měla jsem pocit jako kdyby byl sluneční nedělní den a já měla klid v duši :D

2 artist-raven artist-raven | Web | 2. prosince 2016 v 0:41 | Reagovat

[1]: tak to jsem ráda, že to na tebe působí pozitivně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama