Kapitola 16

21. listopadu 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
Ve chvíli, kdy jsem opustila jediné přátele, které jsem za tu dobu přijala, jsem v sobě objevila novou odvahu a sílu. Teď jsem šla sama za sebe, ne jako posel toho světlého světa. Vydala jsem se do katedrály, která mi první chvíle na zemi sloužila jako útočiště a netušila jsem proč. Další věc, kterou jsem udělala navzdory tomuto faktu.


Po pár hodinách jsem ucítila první otřesy a v dáli se ozval lidský křik doprovázený troubením z výšin. Zavřela jsem oči a pokoušela se to ignorovat. Dostala jsem se až do města, které nevypadalo tak strašně zbořené a zbídačené. Doufala jsem, že se Boží hněv držel jedné části světa, ale když jsem prošla mezi prvními budovami, má naděje lehce pohasla. Světlo, které jsem viděla na dálku, bylo světlo ohně. Tamní lidé pálili mrtvoly svým mrtvých příbuzných a oplakávali je. Prošla jsem kolem
nich. Nikdo mě ani nezaregistroval. Všímali si jen svého smutku.


Nedaleko od shromáždění se ze mě linula láva, jako řeka, která by měla půdě pomáhat a ne ji ničit a spalovat. Zahnula jsem do nejtemnější uličky, kterou jsem našla a pokračovala k jejímu okraji. Byla slepá, to mi vyhovovalo. Za zády jsem uslyšela kroky. Sáhla jsem po víku popelnice a otočila se, připravená se bránit. Byl to malý kluk. Mohlo mu být osm, možná devět let. Položila jsem víko zpět na místo, které mu náleželo.
"Proč nejsi s ostatními? Kde máš mámu?" zeptala jsem se a podívala se do uplakaných očí.
"Co si zač?" oplatil mi otázku.
Nevěděla jsem, co mu odpovědět.
"Vlastně sama nevím," přiznala jsem nakonec "co tu děláš sám?"
"Nejsem sám," opáčil a sedl si na deku, kterou vytáhl zpoza popelnice.
Rozhlédla jsem se:
"Nikoho tu nevidím"
"Teď tu není, ale někdy přijde. Řekl mi, ať tu zůstanu a počkám."
"Na co máš čekat?" klekla jsem si k chlapci a podala mu ampulku a vodu, pokud se tomu tak dalo říkat.
"Na anděla," odpověděl a podíval se na lahev "To je jed, proč mi to dáváš?"
"Když vypije tu malou lahvičku, voda ti neublíží," usmála jsem se na něj povzbudivě.
Podezřívavě se na obě tekutiny díval, ale nakonec vypil lék a pak i vodu:
"Nemáš ještě?"
"Teď už ne, ale později ti seženu víc" slíbila jsem.
Natáhl se po mém přívěsku:
"Co to je?"
"Znak," vysvětlovala jsem "něco jako amulet"
Otočil se ke mně zády a vyhrnul si svetr. Na zádech měl vypálený stejný znak, jako na Luciferově minci. Natáhla jsem ruku, ale pak ji zase stáhla. Sama jsem nesnášela, když mi ostatní sahali na jizvy.
"Kde si k tomu přišel?"
"Mám to už dlouho. Rodiče říkali, že mi to jednou zachrání život" sedl si zpět na deku.
"A co se s nimi stalo?"
"Spadla na ně hvězda…" hlesl tiše a utřel si nos rukávem.
Podala jsem mu svoji bundu a zapnula mu ji.
" Zůstaneš tu se mnou?" podíval se na mě tmavě hnědýma očima.
"Budu muset jít…"
"Kdy? Vezmi mě s sebou" žadonil.
"Nejdřív se na to vyspi," zabalila jsem ho do deky a poprvé po několika dnech a nocích jsem usnula i já.


"Musíš se najíst," mluvil na mě hlas tak známý, tak vlídný.
Otevřela jsem ospale oči a mžourala kolem. Na ruce jsem ucítila Francis, která mi olizovala dlaň a tulila se k ní. Zesláble jsem ji podrbala za ušima a pokusila se posadit. Lucifer mě podržel a záda podepřel polštářem. Pokoj kolem byl rozmazaný a hluchý. Jako když projíždíte rychle tunelem.
Někdejší cizinec si sedl na kraj matrace a do dlaní mi položil misku s horkou polévkou.
"Chao pozdravuje," dodal a nasadil mi sluneční brýle. Až teď jsem poznala, že jsem ve svém bytě. Doopravdy. A že to, co mě oslepovalo, bylo světlo, i když okna byla řádně zakrytá.
"Co se děje?" zeptala jsem se ho skrz brýle, díky kterým rudé žhnoucí oči vypadaly jako samotný oheň.
"Musíš se dostat do kostela v Lavernocku," neodpověděl mi.
"Proč?" dožadovala jsem se odpovědi. Štvalo mě, když se někdo vyhýbal tomu, dát mi informace.
"Podívej," začal mě krmit "nemáš čas, musíš se vrátit. Musíš se dostat do kostela, pak už to půjde lehce."
Chtěla jsem se s ním prát, ale neměla jsem sílu.
"Nechci zpátky," protestovala jsem mezi sousty.
"Ale musíš. Za chvíli bude konec." přesvědčoval mě konejšivým tónem a odložil prázdnou misku "Všechno bude v pořádku," políbil mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama