Kapitola 12

24. října 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
"Potřebuju se vrátit na Zem," otočila jsem se k Zacharielovi, se kterým jsem v takzvaném Ráji trávila svůj čas "Mám tam pár věcí na dořešení."
"To nejde, bez pověření na Zem nesmíš," zatřásl hlavou.
"Musí to nějak jít. Nebo si mám znovu uříznout křídla?"
"Žádná nemáš," ušklíbl se "Chvíli to potrvá, než ti dorostou."
"Jak je možné, že Padlý si můžou chodit na Zem jak se jim zlíbí a my ne?" vyptávala jsem se dál.
"Protože my, na rozdíl od nich, jsme čisté bytosti," pokrčil rameny.
"Užíváš si to?" udiveně se na mě podíval "to, jak se nemůžu vrátit tam, kde se my líbilo nejvíc?"
"Něco ti povím Lofiel,"
"Clarissa." Opravila jsem ho.
"Clarisso," zopakoval dotčeně "Nesmíme tě nechat znovu padnout. Znovu bychom tě už nezískali."
"Nejsem Archanděl, nepotřebujete mě," zkoušela jsem to dál.
"Ale neseš krev jednoho z nich. Tvá matka byla taky taková," vytřeštil oči.
"Má matka? Jaká byla? A kdo to je?" chytala jsem se slov jako tonoucí stébla trávy.
"Nikdo." Zatřásl hlavou a vstal.



"Haniel." Ozval se rezervovaný hlas.
"To ne… to si děláte srandu?!" prudce jsem se otočila na toho šmejda, co mě sem poslal "Felix?!"
"Zdravím," usmál se ten parchant "Dlouho jsme se neviděli"
"Co ten tu k čertu dělá?!" křičela jsem vzteky bez sebe.
"Važ svá slova kříženče!" obořil se na mě Felix a já si přála, aby se má horší… nebo lepší stránka znovu probudila, ale nadarmo "Měl jsem dohodu s Pánem a tu jsem dodržel."

Stál tam, jako kdyby mu patřilo vše, kam oko dohlédne. Ruce založené za zády, bradu vzhůru, samolibí výraz a křídla hrdě zdvižená. Ne jako ostatní Andělé, ti se jimi neměli potřebu chlubit.
"Takže nejen, že je v Nebi, ale má i křídla? Přijde ti to normální?!" vztekala jsem se bezradně. Můj úhlavní nepřítel byl volný a navíc odměněný.
"Měl tě přivést zpět a odměnou mu bylo nanebevzetí," vysvětloval Zachariel.
"Takže proto mi tenkrát nikdo nepřišel na pomoc?" ten vztek a zklamání smíchané s bezradností, zradou a potřebou utéct byl neskutečný "Lucifer byl,…"
"Lucifer měl zůstat na svém místě," řekl nadřazeně Felix "Neměl se do toho plést."
"Možná, že kdybys mi řekl, jak se věci mají, nebyla k tomuhle všemu nutnost," odsekla jsem jedovatě.
"Tolik jedu v jedné větě," ušklíbl se "Kdyby sis mě tenkrát vzala, nic z toho by se nestalo, proto se to stalo"
"Ty se v tom vyžíváš, co?"
"Ano," mrknul okem "Ale tvá matka by na tebe byla pyšná, to ano. Pravá ženská vůle a síla. Pýcha, která by se rovnala i tvému milému ďáblovi, ale nepočítali jste se starými přáteli lidské rasy, zbraněmi. Já naopak nepočítal s tím, že i když tě zabiju, vezmou tě na milost" znechucení bylo zřejmé.
"Co se stalo s ostatními?"
"Bůh nechtěl, aby něco tak nečistého existovalo. Kdyby nebylo tvého tatíka a částečně Samaela, skončila bys jako ti ostatní. Všech jsem se zbavil, ale kvůli tvému původu jsem tě musel nechat být."
Dala jsem mu facku.
"Tak to pozor, holčičko," chytil mě pod krkem a zvedl do vzduchu "To, že mě tu přivítali, neznamená, že ti nemůžu zařídit stejný osud, jako tvé špinavé kamarádíčky!"
"Falixi přestaň!" odstrčil ho Zachariel "Už si toho udělal dost, teď si jdi vyřizovat své povinnosti."

"S radostí. Přinesu ti suvenýr," usmál se na mě a snášel se k Zemi.
"Nech mě," odstrčila jsem starého přítele a šla pryč. Zpět na místo, které se vznášelo nad mým domovem.

Dole byla noc. Svítily pouliční lampy, sem tam projelo auto. Jen jsem se tam tak koukala a přemýšlela. Jak se tohle všechno mohlo stát? A proč se to stalo? Byla jsem v Ráji, ale pro mě to bylo peklo. Nebyla jsem moc vzorná, nikdy jsem nečekala na přechodech na zelenou, zastrašovala jsem lidi kolem a v mládí ukradla i pár věcí. Neměla bych skončit v Pekle? Chtěla jsem psát, malovat, cokoliv, co by mě dostalo z přicházející deprese. Chyběla mi i hudba, Francis, Chao… i to knihkupectví, ve kterém jsem pracovala.


Pohrávala jsem si s přívěskem na krku a najednou mě napadla možnost, jak alespoň jedno z toho uskutečnit. Vydala jsem se hledat svatého Petra. Ten jediný mi asi může zprostředkovat tužku, nebo alespoň pero a papír. Samosebou seděl u Nebeské brány.
"Máte chvilku?" poklepala jsem mu na rameno.
"Oh, to jsi ty. Co pro tebe můžu udělat?" ukázal na židli a já si sedla. Podívala jsem se skrz bránu. Stálo tam několik knih na hromadách.
"To jsou duše. Takové malé opatření, abych nemusel poslouchat jejich úpění. Není to příliš příjemné…" vysvětlil unaveně.
"Já…" nemohla jsem z nich spustit oči "Jen jsem se chtěla zeptat…"
"Jestli ti nepovím, jak se dostat na Zem, nebo ti alespoň nedám pero a papír?" zasmál se "Kolikrát jsme už tento rozhovor vedli? Asi čtyřikrát, pokud se dobře pamatuji"
Udiveně jsem se na něj dívala.
Otevřel knihu, která se mu najednou objevila na stole:
"Krádeže, lži, násilí, výhružky a do kostela jsi chodila jen kvůli architektuře…" pročítal stránky a já ho jen pozorovala "Cítíš se, že patříš sem?"
"Ne." Řekla jsem bez rozmyslu.
"Proto nemáš svá křídla," pokýval hlavou a zavřel knihu "Nepatříš do Nebe, tvá duše není čistá. Uvědomím o tom Pána"
-Co to sakra mele?
"Proč mi to říkáte?"
Podal mi pero a stoh papírů.
"To mi řekni ty."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 27. října 2016 v 21:58 | Reagovat

A tak ma napadlo... keď tam už máš pána Chaa... existujú v tvojom svete aj nejakí pohankí bohovia? :-)

2 artist-raven artist-raven | Web | 28. října 2016 v 12:44 | Reagovat

[1]: byli na seznamu, ale jelikož jsem příběh pozastavila, nebudu je jmenovat, protože nevím, co se s tím nakonec stane ;-) Ale někde v seznamu postav mám i pár keltských a azkéckých "bohů"

3 Johnny Johnny | Web | 28. října 2016 v 18:02 | Reagovat

[2]: vieš čo by bolo badass? Kapitoly z pohľadu Boha.

4 Johnny Johnny | Web | 28. října 2016 v 18:03 | Reagovat

[2]: Každopádne je škoda, že si to pozastavila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama