Chvíle sobeckosti

15. října 2016 v 17:38 | Raven
Někdy, když píšu ty "Co jsem dělala" články, si přijdu jako sobec. Teda většinou. Nevím, proč by to mělo lidi zajímat a ani nevím, proč jsem se do toho tenkrát pustila a pokračuju v tom.


Vejška mi dává zabrat.
Vážně.

Hodiny jsou super, profesoři taky (i když mé feministické já je nespokojené s tím, že nás neučí ani jedna ženská). K mému překvapení mě baví víc Politická genealogie než Biologie. Folkloristika se zdá jako super věc, základy antropologie jsou fajn, ale ty texty mě nebaví = nepamatuju si je, což je trochu problém. Zjistila jsem, jaký je to super psát poznámky do počítače a ne na papír, takže si šetřím křeče zápěstí (nedržím tužky normálně).

Jediné, co mi vadí, jsou ty časy. Tou dobou mi nejezdí autobusy, takže buď čekám dvě hodiny ve městě na hodinu, nebo honím mamku, aby mě tam odvezla. Díky bohu jsem sehnala slušný auto za dost dobrou cenu. Jen potřebuje opravit, takže tak dva týdny ještě nepojede. Ale jako člověk potřebující řád trpím, když přednáška skončí o hodinu dřív a já musím zase hodinu nebo dvě strávit na náměstí. Takže jsem si udělala průkaz v SVK a budu si tam pěkně chodit do tepla číst.

Navíc se mi stala (ne)humorná věc. Ve středu jsem měla do půl sedmý a autobus mi jel domů v sedm. Pohoda, koupila jsem si knížku a sedla si na zastávku. Jenže když jsem měla vystupovat, řidič otevřel dveře - no... neotevřel, přiotevřel- a hned se zase zavřel, takže jsem se neměla šanci protáhnout a zase jel dál. Šla jsem za ním, že jsem chtěla vystoupit a jestli mi teda zastaví a on na mě, že jsem měla říct. "já chtěla, ale myslela jsem, že ty dveře otevřete úplně" načež mi zastavil, já se omluvila za vyrušení při řízení a vystřelila jsem ven. Celou cestu domů jsem pak prskala jako kocour, kterýmu přišlápnete ocas, že se těším, až se na autobusy budu moct vykašlat.
Navíc začínám být docela na nervy, protože se blíží tátovi narozeniny, pak jeho a bratrův svátek a Vánoce. Vždycky jsem byla zvyklá, že začátkem listopad jsem měla už polovinu dárků doma, ale to mi trochu nevyšlo. Peníze, které jsem měla dostat v září, jsem ještě doteď neviděla a začínám mít chuť ukradnout mrtvolu a posadit to tý ženský do auta. Takže supím, supím a supím.
Sebík má rád vodu! První potkan, který dobrovolně vleze do vody. No… spíš protože musí, aby se dostal na hroznový víno. Vždycky, když jsem ho pustila na gauč, začal všechno okusovat, tak dostal míček a misku s vodou a mňamkou a to trdlo tam lezlo i po tom, co si odnosil kořist do klece.

A taky se tu lovili ježci. Asi si chudinkové mysleli, že se tu zazimujou, ale zapomněli na naše dravé psi. Nic jim neudělají (jak taky), ale nenechají je na pokoji. Tož drazí ježkové skončili u sousedky, co má na zahradě soukromou džungli bez zvířat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama