Kapitola 8

26. září 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
Trochu jsem zacloumala dějem, hodně jsem otočila směr a kompas se mi začal svíjet v závrati. Děkuji Johnnymu na vnutkuní nového směru příběhu, i když takový si asi nepředstavoval. Zároveň je o hodn delší, než měla být, ale protože to musím celé předělat, není zbytí. Bavte se a tak dále. Příjemné čtení přeji.

"Takže jsem měl pravdu!" Sebastian tleskl a vítězoslavně vykřikl.
Byla bych se vsadila, že skoro nadskočil.
Otočila jsem se na něj, ale jen na chvíli, musela jsem stočit oči zpět na mé výtvory/výtvor. Byly to krajinky a detaily stromu a obličeje, ale vcelku, když se správně poskládaly, vytvořily portrét člověka, kterého jsem nikdy neviděla. Tedy alespoň předtím. Byl to obličej toho démona, co se rozhodl obrátit mi život naruby. Nechápala jsem to, snažila jsem se vybavit si časy, kdy jsem je kreslila, bylo to v různých obdobích, ty obrazy nevznikly ve stejné době, tak jak jsem dokázala tohle? Nikdy jsem nevytvořila portrét nikoho, čí fotku bych neměla, nebo kdo by nestál přede mnou.

"Byla to náhoda," řekla jsem nakonec.
"Tak to pozor na jazyk," řekl chladně "nic není náhoda."
Najednou jsem se cítila malinkatá a provinilá.
Bez dalších řečí došel ke knihovně a vzal tři staré knihy. Asi nejstarší, které jsem tam měla. Dante, Michaelis a Milton. To jediné jsem si z Walesu přivezla. Podal mi je a já otevřela Peklo s nadějí - naivní nadějí -, že v ní něco najdu. Kniha byla stará, jako většina mých knih. Mám ráda, jak jsou z nich cítit dějiny. Samozřejmě uvnitř nic nebylo, až na nějaké staré poznámky na deskách předsádce. Jen čísla a opakující se písmena. Nikdy jsem se o ně nezajímala.

"Co s nimi?" pokrčila jsem rameny.
"Víš, co jsou ty značky a poznámky?" ukázal na ty klikyháky.
"Nikdy jsem se po nich nepídila," přiznala jsem ledabyle.
"Měla bys," podotknul a kývl na další dvě knihy "a tyhle dvě… řekněme, že znovu si je přečíst by nebylo od věci."
"Nemáme náhodou nějakou práci?" ušklíbla jsem se.
"Máme, ale musím ještě něco zařídit. Bylo by lepší, kdybys zůstala tady a nevycházela. Chao ti bude nosit, co budeš potřebovat a.."
"Když už o něm mluvíš, tak co je vlastně zač?" přerušila jsem ho. Ne, že by se mu to líbilo. Evidentně na to nebyl zvyklý.
Protočil oči:
"Mantichora." To byl vážně znuděný tón? "Nechám tě tu. Mám pocit, že si potřebuješ něco vyslídit, promyslet a jak to říkají smrtelníci..? Nechat uležet v hlavě?" ušklíbl se "AŽ se vrátím, snad to budeš mít hotové."
Chtěla jsem protestovat, ale zarazil mě:
"Ticho. Tohle si tu nech. Stačí ji zahřát, nejlépe v ohni, ale byl bych raději, kdybys to použila jen v nezbytném případě," dal mi do dlaně minci. Vypadala staře, se zvláštním znakem na přední straně a LS na rubu.
"Co to znamená?" vyřkla jsem otázku, ale když jsem se ohlížela po majiteli mince, byl už pryč "To myslíš vážně?!" zavrčela jsem.

Zůstaly mi tu po něm tři věci na vyřešení. První, co znamenají ta čísla v knize. Druhá, co je to za minci a třetí a nejdůležitější, potřebovala jsem mluvit s Alexem. Rozhodla jsem se začít mincí. Zdála se mi nejlehčí. Navíc bylo docela pozdě na návštěvu. Otevřela jsem počítač a zjistila, že nevím, co mám hledat. Jak bych asi našla znamení, které nevím, jak se jmenuje? Rozhodla jsem se začít logicky. "Mince LS". S tímto heslem mi Google zobrazil jen několik čínských mincí, několik s křížem a hřeby, nebo hřeby s křížem. Zaujala mě jedna mince. Mince svatého Sebastiana. Na papír vedle jsem si napsala St.Sebastian a pokračovala. V zápětí mi vyhledávač podstrčil mince archanděla Gabriela.

Musela jsem si udělat velký hrnek kafe a sedla jsem si zpět na postel a hledala dál. Hlavou mi vrtala spousta věcí. Svatý Sebastian (podle wikipedie) křesťanský mučedník a Římský voják, dvakrát zabitý pro svoji křesťanskou víru.
"Jak jinak…"
Na jiné stránce jsem našla i modlitbu:
"Bože, dej nám ducha statečnosti, abychom podle příkladu svatého mučedníka Šebestiána poslouchali více Tebe než lidi. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"
Přepsala jsem si ji na papír. Kdo ví, kdy by se mi to mohlo hodit.
V ten moment, jsem si uvědomila, jak to je zbytečné, ale co, stejně už jsem ten papír znesvětila. Přetáčela jsem stránku zpět nahoru k vyhledávači a zarazila jsem se. Vrátila se o kus zpět, a co jsem neviděla? Opět minci s andělem. Ale tentokrát na ní nebyl nápis, jen anděl. Rozklikla jsem ho s nadějí, že zjistím něco nového. Gabriel. Zase. Ale u něj byla jiná mince. S trojúhelníkem, křížem a jmény hlavních archandělů. Michael, Gabriel a Rafael.
Znamená to snad, že archandělé mají své mince? A Padlí andělé byli jednou anděly, no ne? Nebyli vždy démony. A jediný padlý anděl, kterého jsem si vybavila, aby mi seděl do L.S., byl Lucifer. Podle mytologie, nevím, jestli i Bible, ale říkalo se mi Světlonoš, ne?
"Tak se ukaž," zamumlala jsem a zadala do počítače příkaz "Lucifers coin".

Pentagram, jak jinak. Nacistická mince. Pro změnu Michaelova mince. Washington? To vážně?
"Heuréka!" vykřikla jsem, až se Francis s prskáním probrala "promiň, holka," usmála jsem se a podrbala jí za ušima. Našla jsem to. Byla téměř totožná s tou, kterou mi tu nechal můj pekelný průvodce. Najednou mi to došlo. Samael byl a je Lucifer. Že by mě přišel navštívit sám Princ pekel?

S těmito nově nabytými informacemi jsem se odebrala do postele. Nemohla jsem usnout. Dlouho. Nakonec se mi to ale podařilo. S čím jsem ale nepočítala, byla oční můra. Felix.

Šla jsem chodbou univerzity. Uslyšela jsem hlas volající mé jméno. Stejný ženský hlas jsem slyšela, když jsem tamtudy procházela poprvé, ale také naposledy. Šla jsem za ním. Dovedl mě na pánské záchody s blikající zářivkou.
"Konečně jsi tu, Růže moje," ozval se slizký hlas, který mě tenkrát chtěl zabít
"F…Felix..i" vykoktala jsem a chtěla odejít, ale dveře zmizely.
"Přece se mě nebojíš," smál se a přibližoval se "po tolika letech odloučení."
Tiskla jsem se ke zdi, jako kdybych se d ní mohla vsáknout.
"Měla jsi skončit se mnou, ne se Samaelem."
"Jsi zrůda!"
Rukou mi drtil tváře a druhou držel mé ruce u zdi. Plivla jsem mu do tváře. Dal mi facku.
"Pekelná děvko!" zavrčel mi do tváře "Kdopak jsem, drahá Lofiel?" olízl mi místo, tak mě udeřil.
"Neřeknu tvé jméno," procedila jsem skrz zuby.
Následovala další rána a pak další.
Najednou jsem se ocitla zpět pod gilotinou, ale tentokrát nikdo nepřišel, aby mě zachránil. Tentokrát jsem s výkřikem přišla o hlavu.
S trhnutím jsem se probudila. Nebyla to nožní můra. On tam stál. V celé své antikristovské podobě. Vysoký, zarostlý, v bílém… nikdy nikomu nepřišlo divné, že největší padouši se schovávají pod čistotu bílé barvy?

"Vítej svět do světa bdících, Růže moje," ten hlas… ten hlas mi naháněl husí kůži a naháněl slzy do očí. Od té doby, co jsem potkala Sebastiana, jsem si myslela, že až ho jednou najdu, zabiju ho bez mrknutí oka a jednou pro vždy se ho zbavím. Teď jsem ale byla bezbranná jako moucha po dešti.
"Jdi pryč," donutila jsem hlasivky k funkčnosti "Vypadni!"
"Tolik záště po tolika letech? Tak dlouho jsme se neviděli a ty mě vyháníš?" mlaskl "To není chování hodné dámy."
"Nejsem dáma."
"Ne. To skutečně nejsi!" zařval mi do obličeje. Cítila jsem jeho páchnoucí dech. Jako když jdete do přeplněné márnice.
"Prosím," povedlo se mu to. Prosila jsem o svůj mizerný život. Mince byla pryč, s ní i Sebastian. Zrovna, když jsem ho potřebovala nejvíc…
"Cožeto?" naklonil ke mně ucho "špatně jsem tě slyšel."
Sebrala jsem poslední zbytky mé pýchy a cti. Přijala jsem svůj osud.
"Nic, ty špinavá bestie!" zařvala jsem mu do ucha a ukousla mu ho.
Zařval bolestí a já to shnilé maso vyplivla do hnusného obličeje:
"Pekelná děvko!" vytáhl nůž, ale než jsem ho stačila odrazit, zarazil mi ho do hrudníku. Lépe mířit nemohl.

Uslyšela jsem smích a rozbíjející se sklo. Ucítila jsem kouř. Snažila jsem se doplazit do kuchyně, kde na stole, ležela ona mince, která mě mohla zachránit. Oheň. Po celé kuchyni. Ten hajzl mě chtěl ke všemu ještě upálit. Požární hlásič řval o můj život a dveře do bytu se rozletěly. Zvedly mě ruce a otočily mě. Natáhla jsem ruku ke tváři.
"Lucifere," zašeptala jsem a před tím, než můj svět zakryla mlha, jsem uviděla oči, kterým jsem na začátku věků věřila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 26. září 2016 v 11:11 | Reagovat

velice pěkné :-)

2 Johnny Johnny | Web | 27. září 2016 v 21:47 | Reagovat

Je to mega. A začína to byť aj epické. (Ale musím povedať, že Samaela som prekukol,) No tá pasáž s mincou bola aj tak parádna. Rád som pomohol a ešte viac rád som z toho, že to nie je tak, ako som zamýšľal :-D  :-D Inak, prečítaj si Lucifera od Mika Careyho. Páčil by sa ti

3 artist-raven artist-raven | Web | 27. září 2016 v 22:30 | Reagovat

[1]: klaním se a děkuji :-)

[2]: no rozhodně mě to dostalo z té patové situace, ve které jsem byla předtím :D už od minula, kdy jsi mi ho doporučil, ho sháním, jenže bohužel v knihovnách ho neseženu, takže čekám, až si ho budu moct koupit a mít ho doma :D podle anotací mám totiž trošku dojem, že to má co dělat se stejnojmenným seriálem, který jsem díky názvu nedávno objevila. Takže ten zase můžu doporučit já tobě  :-)

4 Johnny Johnny | Web | 28. září 2016 v 18:48 | Reagovat

[3]: Jop, ten seriál je na motívy toho, ale komix je... temnejší, filozofickejší, premyslenejší, teologickejší... seriál bol fajn, ale okrem základného rámu s týmto veľa spoločné nemal :D

5 Johnny Johnny | Web | 28. září 2016 v 18:55 | Reagovat

[3]: som ale zabudol, že som ti to už raz písal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama