Kapitola 4

29. srpna 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
"To je blbost," řekla jsem rozhodně "dobře, jestli si démon, nedivila bych se. Netvrdím, že nikde nemůže být něco vyššího, ale anděl a démon? Spolu? A hlavně nevím, jak bych mohla být jejich potomek, když mě vychovala normální babička. Moje babička."
Jen se zasmál a prohlížel si mě. Evidentně jsem ho pobavila.
"Co je tu k smíchu?" už jsem měla dost zdvořilostí. Kdyby mi chtěl ublížit, stejně bych tomu nezabránila.


"Konečně zase při sobě?" ušklíbl se "Jsi stará asi jako já a věř, nejsem nejmladší. Jestli máš tyhle… vzpomínky, jsou to iluze. Někdo ti je vnutil."
"Kdo to byl? Nejsem zrovna ten trpělivý typ člověka. Řekni mi, co teda k čertu jsem!"
"Protože NEJSI člověk," vstal "já z tebe ten vztek a nenávist vůči světu cítím, neskrývej je. Možná jsem se v tobě spletl," ušklíbl se.
"V čem?" zůstala jsem sedět. Z ničeho nic jsem se začala nudit a něco mi říkalo, že bych měla jít s ním, že by mi pomohl.
"Možná nepatříš nahoru," zvážněl "možná patříš tam dolů, za námi."
"Před chvílí jsi řekl, že jsem potomek Anděla a Padlého. Neznamená to náhodou, že nepatřím nikam?"
"Nikam, nahoru, dolů, jsou tři cesty. Záleží na tobě, na jakou cestu se vydáš," otevřel skříňky a díval se dovnitř "Jen káva a černý čaj?".
"Několik druhů obojího. Takže já si můžu vybrat, jestli zůstanu na Zemi, nebo se přidám k Andělům, nebo Démonům?"
"Takže to chápeš," usmál se. Vzal si sáček jednoho z mých nejlepších čajů a dal vařit vodu.
"Tak co vlastně chceš po mně? Felix je pryč. Někde tu běhá. Já už se od něj znovu nalákat nenechám."
Zamračil se a po tváři mu přelétl stín:
"Řekni mi, Clarisso, co chceš?" podíval se na mě s přimhouřenýma očima. Než jsem ale stačila odpovědět zavrtěl hlavou "To co doopravdy chceš. S domkem na venkově a milující rodinou nezačínej."
Povzdechla jsem si:
"Pomstu." Vydechla jsem a podívala se na něj. Ano, to jsem chtěla od chvíle, kdy mě podvedl. Pomstu.
"Není lepší být sama k sobě upřímná?" ušklíbl se a sedl si s hrnkem ke stolu "Co bys pro svou pomstu udělala?"
"Cokoliv," uvnitř jsem cítila neznámou sílu, něco ve mně rostlo. Cítila jsem vztek, bezmoc, nenávist a odhodlání. Chtěla jsem bojovat a rvát se s celým světem, dokud bych nepadla k zemi vyčerpáním, nebo mrtvá.
"Zabila bys pro to, co chceš?" na bledé tváři mu opět pohrával úsměv.
Přikývla jsem. Měla jsem závrať. Bylo mi špatně od žaludku a já se přidržovala stolu.
Co se to se mnou děje?!
"Teď se musíš rozhodnout," zašeptal mi do ucha "kam patříš? K nebi nebo peklu? Ale rozmysli si to dobře. Andělé lžou, my Padlí k tomu nemáme důvod. Nenutíme své lidi ke slepé poslušnosti. Ale ta cesta není jednoduchá, je plná nástrah. Co vidíš?"
Cítil tu sílu, chvěl se mu hlas.

Ptal se mě, co vidím. Byla to temnota. Mrkala jsem, věděla jsem, že je mám otevřené, ale nic jsem neviděla, jen temnotu. Pokud znáte spánkovou paralýzu, víte, jak jsem se cítila. S rozdílem, že jsem se nebála. Měla bych. Před dvěma hodinami jsem ještě byla na cestě z kavárny. Viděla jsem pana Chaa. A pak jsem spatřila neznámého člověka ve své kuchyni, ke kterému se lísala i má kočka. V té temnotě ke mně najednou někdo přicházel v rudé záři. Byl to Sebastian. Podával mi ruku. Ale pak se začal proměňovat ve stín, v temně rudý kouř. Oči mu žhnuly plameny, jako by samy představovali oheň. "Clarisso.."


"Clarisso, co vidíš?" šeptal mi do ucha démon za mnou.
"Vezmi mě domů." Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. V tu chvíli jsem ucítila klid, který se mi rozléval po těle a neskutečnou volnost.
Usmál se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dobro X Zlo

Dobro
Zlo

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 29. srpna 2016 v 12:55 | Reagovat

Búraš klišé, to je super :D

2 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 10:14 | Reagovat

není to něco, co bych obvykle četl, ale špatné to není, jako úvod je to celkem zajímavé a záleží, jak se příběh rovede dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama