Kapitola 3

22. srpna 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
Poté, co jsem odešla z kavárny, jsem si zašla koupit večeři. Do toho starého ošuntěného krámku pod mým bytem. Vlastnil ho starý čínský obchodník.
"Pane Chao, zdravím" usmála jsem se na něj unaveně.
"Slečna Clarissa, jak se vedla?" zeptal se s jeho obvyklým nadšením. Nechápala jsem, kde bere tolik energie a dobré nálady ve svém věku.
"Jako vždy," usmála jsem se. Pokud už nic jiného, alespoň před staříkem se můžu přetvařovat. Navíc, dost mi pomáhá, je to takový můj taťka. Nejspíš, pokud to jen nehraje, myslím si, že i on mě má rád jako dceru.


Podal mi krabici a já ji otevřela. Byla plná mého oblíbeného jídla, včetně avokádovo-lososového sushi a růžové vody, kterou kvůli mně barvil navíc na černo nebo do krvavě rudé.
"Ale pane Chao, to jste ani nemusel," usmála jsem se "to si nezasloužím."
"Já měla tušení, že budete potřebovala rozveselit a tak já připravila oblíbená jídla"
Poděkovala jsem mu a pozvala ho ke mně na večeři a skleničku vína, ale odmítl s tím, že musí za ženou. Nikdy jsem jí neviděla, ale podle všeho byla milá. Často mi o ní vyprávěl.

Vyšla jsem schody a otevřela dveře. Něco ale nebylo v pořádku. Něco tu bylo navíc a já nevěděla co. Dokud jsem nedošla do kuchyně a nerozsvítila světlo. Trhla jsem s sebou, až mi spadla krabice i s jídlem na zem, tedy kdyby jí osoba sedící na židli nějakým zázrakem nestihla chytit. Zvedl se. Byl vysoký a připomínal stín.
"Ten stařík si s tím dal práci, bylo by zbytečné to vyhodit, nebo ve tvém případě upustit," ušklíbl se.
"Jak jste se sem dostal?" zeptala jsem se a volnou rukou jsem sáhla do kapsy pro nůž. Nosím ho už dlouho, ale doteď jsem necítila potřebu ho použít.
"To není důležité," opáčil "už jsme se setkali. Myslel jsem, že mi poděkuješ a nebudeš se hned uchylovat k násilý."
Položila jsem ho na stůl. Věděl o něm, neměla bych šanci. Najednou jsem si vzpomněla, byl to ten muž, co mě zachránil před Felixem.
"Sebastian?"
"Kdo.. oh, tohle. Ne," uklonil se "Člověk jsem byl, Mantovani byli mí rodiče, z lombardských niv. Ale můžeš mi říkat Sebastian."
Dante? Proč mi tu recituje zrovna Peklo?
"Protože tam patřím," vyndal jídlo z krabice na stůl a sedl si "proč stojíš u vlastního stolu, když host už usedl?"
Omámeně jsem si sedla naproti.. vetřelci a vzala jsem si talíř.
Moje kočka, Frekie, mi vyskočila na klín a sápala se po lososovi. Dala jsem jí kousek a ona si odběhla za gauč, aby si ho v klidu snědla.
"Obvykle se ani neukáže, když někdo přijde," napila jsem se.
"Cítí ze mě teplo. Kočky mají blíž k nám než tam nahoru. Proč myslíš, že mají devět životů?"
"Stvořitel byl milostivý?" ušklíbla jsem se. Věděla jsem, že milostivý není, jen se dívá dolů na všechny smrtelníky jako na cirkusové představení. Jako na loutkové divadlo.
Zasmál se.
"Takže… ty se démon nebo ďábel, nebo něco jiného, o čem nemám ani ponětí?"
"Dáváme přednost označení Padlí andělé, ale démon je také přípustné označení"
co na to říct? Mám v kuchyni Padlého anděla - démona. Komu se to poštěstí?
"Nedáte si taky?" posunula jsem talíř k němu.
"Možná bych to mohl ochutnat… lidské jídlo si nikdo z nás nepamatuje," hůlek se ani nedotkl, ale kousek si vzal "Není to špatné" posoudil.
"Klidně si dejte. Je toho dost." Usmála jsem se.
"Možná ještě kousek... udivuje mě, že ses ještě zaprvé nezeptala, co se tenkrát stalo a za druhé, co tu dělám."
"Přišlo mi to zbytečné. Když už jste se dostal až sem, myslím, že mi to řeknete sám, až uznáte za vhodné" pokrčila jsem rameny.
Pokýval hlavou. Vypadal, že se baví.
Začal se procházet po místnosti a díval se na zdi:
"Tohle mám brát jako scenérii události minulé?" zadíval se na zobrazení silulet a gilotiny. "Tenkrát jsem si přišel pro Felixe a jeho… pakt řekněme, abych nastolil rovnováhu. Felix ji chtěl narušit a to nikdo nemohl tolerovat." Napřímil se, aniž by čekal na odpověď.
"Jak by mohl narušit rovnováhu? Hlavně jakou? Mezi nebem a peklem? Byl to jen člověk, vyšinutý mimochodem. Sám sebe by dřív nebo později zničil."
"To bys tu ty ale ovšem už nebyla," odsekl a pokračoval "Felix byl jedním z nás. Byl jedním z andělů, kteří tenkrát neuposlechli Boha, a společně s námi se vzepřel. Jenomže Felix se nedokázal smířit s tím, že mu vzal křídla a myslel si, že když zabije určitý druh lidí, určitý počet a v určitých místech, Bůh ho vezme zpět a dá mu jeho vytouženou svobodu. Chyběla jsi mu už jen ty a pět dalších. Právě proto poslali mě, abych jeho řádění zastavil a přitáhl ho zpět k Luciferovi. Ten ho pak zavrhl a Felix zůstal v nicotě. Nechtělo ho ani Peklo ani Nebe a na Zemi zůstat nemohl. Teď se ale vrátil. Nevíme jak, proto jsem přišel za tebou."
"Proč za mnou? Nejsem s ním v kontaktu, jestli jde o tohle," odmítala jsem se do toho motat. Ale v hlouby duše jsem věděla, že se mi nepodaří uniknout. Vlastně jsem ani nechtěla.
"Jsi naší součástí víc, než si myslíš," namítnul a zvedl se "víš, kdo je ten tvůj pan Chao?"
Jen jsem na něj zírala "Co ten s tím má společného?".
"Je to tvůj strážce. Stará se o tebe a chrání tě. Nemáš ani ponětí, kolik stvůr se tě už pokusilo zabít"
"Proč?"
"Protože jsi jedna z posledních,Clarisso. Jsi jedním z posledních potomků Anděla a Padlého."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dobro X Zlo

Dobro
Zlo

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 23. srpna 2016 v 16:45 | Reagovat

Páči sa mi to, ja mám kresťanské fantasy rád. A to tvoje je fakt dobré. Super je, že cituješ Miltona, Danteho... prečítal som toho v tomto žánri celkom dosť. Hlavne v undergroundových komiksoch od Vertiga je toto strašne kvalitné. Série ako Swamp Thing, Sandman, Preacher a hlavne Lucifer (aj keď dosť úzko nadväzuje práve na Sandmana... všetky vyšli mimichodom aj česky)
Ale tvoj príbeh je super, som zvedavý ako to ďalej vyústi.
... plus ešte vysoko oceňujem Anketu :-D  :-D

2 artist-raven artist-raven | Web | 30. srpna 2016 v 18:48 | Reagovat

[1]: Nejspíš se po nich podívám, zní to zajímavě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama