Srpen 2016

Jen další foto článek II

30. srpna 2016 v 20:34 | Raven
Moc toho není, hlavně ten malý neřád co mi tu likviduje košili, ale do předchozího článku se nehodily. Teď koukám, že má většinou fotky ze spánku... Ale je takovej roztomilej, že to jinak ani nejde :D .

Zvířata jsou lepší než lidi

30. srpna 2016 v 18:38 | Raven
Já bych tak moc dala cokoliv za to, abych byla jakýmkoli zvířetem!
Nebudu se tu srdceryvně vypsávat z problémů mé zamindrákované mysli, ani mé rodiny.
-Ne, pro to tu nejsi, ty mrzký červe!
Díky chodu událostí mi na psaní už nezbývá energie. Kdyby šlo o práci nebo školu, tak to je něco jiného, ale díky věcem, které se tu momentálně dějí, prostě nemám víc energie do psaní. Jen za poslední týden do složky "rozepsané" přibylo víc článků, než jsem byla s to připustit.
Tímto se chci omluvit těm, co si můj blog z nějakého důvodu oblíbili, ale taky poděkovat za všechny ohlasy a to za komentáře, čtení těch mých blábolů i hlasování v anketách (je fajn vidět, že je někdo stejně úžasnoucně šlehlý jako já :D ).
Ale dost těch vážností a formalit, ze kterých se stejně nikdy nic kloudného ani jinak zajímavého nevyklube!
Jak se blíží září a všichni si stěžují na návrat do školy, tak já si říkám,

Kapitola 4

29. srpna 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
"To je blbost," řekla jsem rozhodně "dobře, jestli si démon, nedivila bych se. Netvrdím, že nikde nemůže být něco vyššího, ale anděl a démon? Spolu? A hlavně nevím, jak bych mohla být jejich potomek, když mě vychovala normální babička. Moje babička."
Jen se zasmál a prohlížel si mě. Evidentně jsem ho pobavila.
"Co je tu k smíchu?" už jsem měla dost zdvořilostí. Kdyby mi chtěl ublížit, stejně bych tomu nezabránila.

The song of Sirens

28. srpna 2016 v 13:45 | Raven
Under the mirror of water, there is another world.
If you want to see, I'll show you there,
the moon will shine with its silver light,
There will not be the air anymore.
Only fishes and bubbles, the last things you will see.
You will be forever alone,
Nobody will hear you screaming while
your soul will leave body of yours.
Your eyes will be blind and ears deaf,
the moonlight will be the last thing you'll see.
Your last breath is mine,
so say good bye to life.


Ten notes co se mi válí na stole

26. srpna 2016 v 10:50 | Raven
Ono je těch notesů ve skutečnosti víc, ale už jsou popsané. Vlastně jsou to takové mé deníky, ve svém zvráceném a podivném slova smyslu.

Myší mimčo

22. srpna 2016 v 20:59 | Raven
Jo, jsem blázen. Od včerejška jsem tak nějak přemýšlela, jestli si pořídit ještě jednoho potkana, protože ty moje dvě potvory mě moc nepotřebujou. Chyběl mi ten vztah, terý jsem měla s Deresou. Když jsem potřebovala rozveselit, přiběhla ke mě a chtěla se mazlit. Úďa s Tardis tu potřebu ale nemají. Nejsou nemocné a jsou dvě, takže člvěka tolik nepotřebují.
Dneska jsem si ale řekla, že na to nebudu tlačit, že jestli mám mít dalšího potkana, budu ho mít dřív nebo později. Pak jsem šla do zverimexu koupit želvam červy a protože tam bylo plno lídí, koukla jsem se kolem. Všechny zvířata jsou tam pohromadě a mě oči zabloudili až k akvárku s potkany. K mému štěstí tam zrovna tři měli. Huskiho, černošedého a černobílého. Bylo to rozhodnutí na poprvé. Sice jsem původně chtěla černého, ale pak na mě tenhle rošťák vykoukl a bylo jasno. Tak jsem si domů přivezla na rameni Sebastiana.
Je to prostě moje oblíbené jméno, jak už jsem řekla.
Doma jsem nala klec v dezolátním stavu, ještě po Spikeovi a Derese, ale smirek a nerezový sprej mi pomůže. Zatím má Sebík provizorní domov v přepravce, ale zatím tam strávil akorát hodinu, když si dával šlofíka po seznamování s holkama.
Teď tu se mnou zase řádí na gauči a je to mazel až hrůza.
Říkám si, že plánování je někdy na nic a náhody jsou to nejlepší, co se může stát.

Kapitola 3

22. srpna 2016 v 0:00 | Raven |  Clarissa Gabriel
Poté, co jsem odešla z kavárny, jsem si zašla koupit večeři. Do toho starého ošuntěného krámku pod mým bytem. Vlastnil ho starý čínský obchodník.
"Pane Chao, zdravím" usmála jsem se na něj unaveně.
"Slečna Clarissa, jak se vedla?" zeptal se s jeho obvyklým nadšením. Nechápala jsem, kde bere tolik energie a dobré nálady ve svém věku.
"Jako vždy," usmála jsem se. Pokud už nic jiného, alespoň před staříkem se můžu přetvařovat. Navíc, dost mi pomáhá, je to takový můj taťka. Nejspíš, pokud to jen nehraje, myslím si, že i on mě má rád jako dceru.

Kapitola 2

20. srpna 2016 v 0:02 | Raven |  Clarissa Gabriel
O pět let dříve.
Probudila jsem se na židli uprostřed staré místnosti. Zdi byly poničené a popraskané. Kolem bylo cítit vlhko a nespočet zápachů. Připadala jsem si jako v pekle.
Někdo otevřel dveře a vešel.
"Jak se ti tu líbí, zlatíčko?" ozval se jízlivý, leč známý hlas.
" Felixi?" zašeptala jsem s nadějí, ale strachem. Nevěděla jsem, co se bude dít, ale věděla jsem, že nejspíš ne nic dobrého.
"Ano, jsem to já" slyšela jsem, jak se usmál. Dveře se zavřely s příšerným skřípáním, které trhalo uši a nahánělo husí kůži na páteři "Víš, proč jsi tu?".

Kapitola 1

19. srpna 2016 v 12:34 | Raven |  Clarissa Gabriel
Upřímně řečeno, jsem docela zvědavá na odezvu... ale nic převratného a výjimečného nečekejte... Jinak novou kapitolu budu přidávat vždy v pondělí.



Den začal jako každý jiný. Vstala jsem, umyla se, oblékla se, nakrmila sebe a kočku a šla jsem ven.
12 hodin jsem jako obyčejně strávila v knihkupectví, kde jsem pracovala dobrovolně i přes časy. Neměla jsem, jak bych svůj volný čas vyplnila. Přátel jsem moc neměla, vlastně jen jednoho opravdového, který se mnou byl od začátku. Dřív jsem byla šťastná. Měla jsem vlastní ateliér, prosperující živnost s obrazy a fotografiemi. Znal mě celý svět, dokud se nestala ta osudná noc. Stal se ze mě samotář, který vystojí jen vlastní kočku a pár zákazníků v knihkupectví, věčně se sluchátky v uších, knihou nebo tužkou v ruce. Zdi mého bytu byly pokreslené podobiznami mých nočních můr. Lépe řečeno jedné noční můry. Jedné jediné, která mě nenechala v klidu ani přes den. Felixe.

Příběh na pokračování?

19. srpna 2016 v 10:04 | Raven
No to je dost, že jsem se dokopala, co?
Pravdou je, že v počítači mám rozepsaný cosi na pokračování. Sem na tento blog jsem ji nikdy nezveřejnila. Místo toho jsem založila nový blog, který jdu ale smazat hned teď, protože teď už nemá smysl ho udržovat. Jen si řekněte, jestli ho sem chcete nebo ne. Vkládám své dílo do vašich rukou. Nečekejte lovestory nebo něco takového...

Clarissa Gabriel je mladá žena, která ztratila rodinu ve věku, ze kterého si nic nepamatuje. Vyrůstala s babičkou a následně se potloukala světem, jak jen mohla. Cestu jí ale zkřížil Felix, který nebyl tím, kým se zdál být.
Clarissa se odevzdala do jeho rukou, ale přišla o sama sebe. Stal se jí něco, co by nikdy nečekala. O pár let později si jí najde určitý Sebastian, který jí postupně odkrývá její minulost, podstatu a budoucnost.

Později jsem zjistila, že jména volím pořád stejná. Možná podobnost se smyšlenými postavami je čistě náhodná a já si jí při psaní neuvědomovala. Jména Clarissa a Sebastian jsou má oblíbená. Nemají nic společného s Nástroji smrti, jak mi už někteří naznačili. Nickname Clarissa používám a internetu už od doby, kdy jsem ho objevila a Sebastian je mé oblíbené chlapecké jméno, mnou používané v povídkách odjakživa. První kapitoly navíc vznikly již před mým začátkem sleování Kuroshitsuji, takže ani tento démon není tím mým. Věřit mi to asi nebudete, ale já kvůli podobnosti obou postav nebudu měnit charaktery ani jejich jména.