Červenec 2016

Inspirace

25. července 2016 v 17:07 | Raven
Jsem ve stádiu, kdy chci něco napsat. Mám do toho strašnou chuť a energie ze mě srší. Tak si sednu k počítači, najedu na blog.cz, pustím si do sluchátek něco pěkného, jak vždy, dám ruce na klávesnici a... co to jako dělá? o čem chceš psát? Je sice pěkné, že tu máš kafe a všechno, co k tomu potřebuješ, ale co to vlastně chceš psát?
Možná krátké shrnutí, pane Mozku…

Ve znamení (ne)jen makro-čoček

22. července 2016 v 19:07 | Raven
Do minulého.. článku.. sakra jak mě se to slovo nelíbí, prostě to jsou příspěvky a basta. Tak tedy do posledního příspěvku se mé fotky nějak nedostaly, nehodily se tam a protože jsem slaboch, kterýmu je jich líto, tak je přidám teď. Asi teprve před týdnem jsem objevila skutečnou krásu těch čoček na mobil, o kterých jsem už psala a postihla mě menší mánie, kdy jsem všechno fotila s těmito pidivěcmi.

Člověk "Za půl hodiny musím být jinde"

22. července 2016 v 11:48 | Raven
Kdy přesně se ze mě stal člověk typu "Za půl hodiny musím být na druhém konci města, promiň"? Sama nevím. Nikdy jsem to nedělala. Jo, když někde mám zjednanou schůzku ať už s rodinou, přáteli nebo formálnějšího typu, vždy se tam snažím být o pět minut dřív, ale vždycky jsem si to dokázala rozvrhnout tak, že jsem vše stíhala s přehledem a rezervou. Teď jsem ale zjistila, že tyto časy jsou už dávno minulostí a já nemám moc navýběr a lítám sem a tam.

To jsou ale problémy...

14. července 2016 v 23:25 | Raven
Sedím tu tak na posteli, dívám se na knížky, které přišli asi už před třemi týdny. Upíří kníže a Střeženci noci, obě od stejného autora, Darrena Shana. Obě jsem už jednou přečetla, ale nikdy nebyly moje a teď tu sedím, koukám na ně a svádím vnitřní boj: otevřít, či neotevřít?
V čem je problém? V tom, že jsou úplně nové, tedy voní a jsou nepoškrábané, neupatlané, NEDOTKNUTÉ a já si připadám jako správný úchyl. Psala jsem kamarádce, jen tak ze srandy, o radu. Odpověď zněla "najdi si eknihu". Nakonec to dopadlo tak, že si nejspíš číst nebudu, i když mám rozečteného Shakespeara a jeho "Jak se vám líbí"

"A co budu dělat teď?"?

12. července 2016 v 13:26 | Raven
Klasická otázka, kterou si kladu pokaždé, když dočtu danou sérii knih. Teď to byla trilogie Město od Darrena Shana, jejíž poslední knihu "Město hadů" jsem dolouskala dnes po půlnoci. Sedím tu u stolu a místo toho, abych se dala do restaurování praporků, které leží vedle mě, pilně prokrastinuju a brouzdám internetem ve snaze najít mou další oběť, kterou spořádám písmenko po písmenku. Vyhlédla jsem si "Ztracený ráj" od Johna Miltona, kterou ale k mému zklamání v knihovně nemají a já proto nejdřív musím dodělat ty praporky, abych si jí mohla pořídit. Ale ani to mě k práci nežene.

Lidská povaha je tvořena nejkrutějším démonem i nejopatrnějším andělem

5. července 2016 v 22:45 | Raven
Tak si tu tak sedím s hrnkem černého čaje, pohlížím do koule lidských osudů, naproti mě sedí můj věčný společník, anděl Uriel, a sledujeme, jak se proplétají životy těch, kteří chodí po zemi. Je to zvláštní. Démon, tedy já - satánku, promiňte, nepředstavil jsem se, jsem Feril - a anděl dohlíží na rovnost světa. Nudím se, někdy mě to opravdu nebaví. To pak trochu svého hořkého černého čaje naliji do otvoru v kouli dotyčného člověka a jindy naopak Uriel přilije svůj sladký bílý čaj.
Pokračování ZDE

Ať žijí krabičky!

3. července 2016 v 16:15 | Raven
Já a geometrie... Včera jsem se dala do další hůlky. Tentokrát poněkud světljší, ale i tak se mi práce (doufám) celkem zdařila. O krabičce se to ale opravdu říct nedá. Posledně jsem to moc neřešila, prostě jsem to nějak zkusila a pak jsem zjistila, že mi tam chybí boční strany. Večer jsem si k tomu "v klidu" sedla, pustila jsem si Kuroshitsuji (ano, dala jsem se na anime, ale na dobrý kus) a dala jsem se do měření. Ale když jsem drahou krabičku vystřihovala, zjistila jsem, že mi to opět nějak nesedí, a když jsem se na to pozorně podívala, neseděly mi rozměry... a tak jsem ji spálila.
Druhý pokus se vydařil poněkud lépe. Narozdíl od první a té, kterou jsem spálila jsem ji udělala s odděleným víkem. ALE opět mi nedošlo, že by to víko mělo být o něco dělší a širší, než samotná krabička a nesedělo mi to. To jsem zjistila asi před hodinou. Naštvala jsem se, krabičku jsem do víka narvala a svázala provázkem. Et voila! FUNGUJE TO!