Květen 2016

Knížky, déšť, opium a repráky

31. května 2016 v 16:14 | Raven
Někdy před maturitou jsem v knihovně zabrouzdala až k Darrenu Shanovi, tak jsem to tam samosebou nemohla nechat a musela jsem si jí půjčit, i když jsem věděla, že na ní nebudu mít čas. Včera jsem jí teda dočítala a půl knížky jsem zhltla jedním dechem a říkala si, jaké asi jsou poslední dva díly z trilogie "Město". Druhý díl "Na horizontu pekla" jsem si půjčila včera společně s knížkou... ona je to pěkná bichle... na dějiny umění, kvůli přijímačkám a zatím jsem trochu zmatená, protože se dějová linie trochu změnila, ale vypadá to i tak zajímavě. Každému příznivci Darrena Shana doporučuji, pokud to ještě nečetl. Jinak se nic zvláštního za poslední dny nedělo, jen jsem se dokopala k obrázku, pokud se tomu tak dá říkat...
Dnešek jsem měla naplánovaný. To byl můj první problém. V 6:00 jsem vstala, oblékla se, nacpala peněženku, sluchátka a mobil s nožem do tašky. Udělala jsem si kafe, v klidu jsem si ještě stihla sednout s myšíma potvorama, které se včera večer přestěhovaly do mého pokoje (bráchovi přestalo vadit, že když pijou, tak ta kulička prostě dělá kravál).
V půl osmé jsem měla sraz s kamarádkou na zastávce v Plzni, ale protože jsem tam byla dřív, tak jsem skočila do Lidlu pro sušenky a do trafiky tátovi pro filtry do cigaret.
No a pak jsme se už vydali na cestu k nám domů přes les. Kousek pod lesem se před námi zjevilo jisté individuum, které bylo sice hodné, že uhnulo do vysoké trávy a my mohly rychle projít kolem, ale zároveň jsem nevěděla, co si o něm myslet. Na to, jak bylo brzo, jsem nevěděla, jestli je zfetovaný, opilý, nebo mu po častém užívání obojí začalo lézt na mozek, protože nám podával vlčí máky, ať si prý uděláme opium a bude nám líp. No… prostě jsme šly dál a nevšímaly si ho.
Zanedlouho potom nás přepadl déšť, který jsem čekala, až od 11:00 víš, což bylo super. Mně to nevadí, ale říkala jsem ji, aby Iron-Úďa nenastydla. Tak jsme nakonec dorazili domů a začalo opravdu pršet jako blázen, takže místo plánovaného výletu k rybníku jsme seděli na gauči a dívali se na Kapitána Ameriku: Občanskou válku.
Mezitím se udělalo docela pěkně, tak jsme vyšly ven, že půjdeme se psy ven. To bylo fajn, svítilo sluníčko, bylo nám trochu horko, ale prošly jsme se a psouni taky. Zpátky jsme dorazily asi tak v 12:48 a Úďovi jel v jednu autobus, takže jsme akorát pustily psy na zahradu, vzala si tašku a já jí šla doprovodit na zastávku k naší milé základce a pak jsem šla domů, dala si jídlo a čekala na bráchu, abych mu udělala oběd.

Ve skříni jsem našla repráky, co byly dřív u bráchova počítače, tak jsem si je vzala, protože je nikdo nepoužívá a teď tu zkouším, co vydrží.

Day 10 - A song by your favorite band

31. května 2016 v 13:08 | Raven
Tak tady není co řešit. Prostě a jednoduše tu vede Counterfeits jakoukoli písničkou až na "Enough", kterou jsem už jednou zmínila, takže teď je na řadě "Letter To The Lost".Docela mi připomíná styl Nirvany, ale to už posuďte sami, nebudu vám podsouvat svůj názor.

Day 09 - A song that makes you hopefull

30. května 2016 v 16:16 | Raven
Tenhle výběr je pro mě dost těžký, protože já se naději snažím vyhýbat, jak jen to jde, protože je lepší počítat s ničím a pak být příjemně překvapená než doufat a pak pohořet.
Nejblíž této otázce je asi "Nothing will be bigger than us" od Hurts.

Day 08 - A song that reminds you of your "first love"

29. května 2016 v 11:54 | Raven
Sentiment.. začínám pochybovat o svém výběru "challange plánu" jak já tomu tady říkám...
Nevím, proč by se všechno mělo odvozovat od těhle věcí?
Zpět k tématu. Pro dnešní "výběr" nebo co to je mě napadá jen píseň "Jediná" z muzikálu Tři mušketýři, protože mi to dotyčný pořád posílal.

Day 07 - A song that reminds you of past summer

28. května 2016 v 12:05 | Raven
Jelikož jsem minulé léto poslouchala nejvíc asi "Monster" - Imagine Dragons tak asi právě tahle písnička. Docela se mi i vybauje, jak jsem někam jela, koukala z okna a poslouchala jí. Pak tu byla ještě "Immortals" od Fall Out Boy.

Hrajeme si na Doctora Who

27. května 2016 v 18:20 | Raven
Táta je v práci, mamka jela do města a já jsem se odhodlala ke geniálnímu činu. Už nějakou tu chvíli jsme s bráchou přemýšleli, jak asi chutnají rybí prsty s pudinkem, jak to jedl Matt Smith alias 11 Doctor Who. Takže jsem šla uvyřit pudink a usmažit rybí prsty a riskla jsem očekávané zvracení a nevolnost, ale docela mě můj malý experiment překvapil.
Ono to nebylo zas až tak hnusný!!
Vlastně to chutná jako vnilková ryba -překvapivě. Nechtěla jsem nic riskovat a udělala jsem jenom dva kousky ryby, aby se toho moc nevihodilo. Bráchovi stačilo si jednou kousnout a už nic nechtěl, protože by mu to prý nevadilo, ale tyhle rybí prsty mu moc nechutnají, protože je tam moc ryby... argument jak něco.
No ale protože mě ryba nevadí a ani s pudinkem to nebylo zas až tak špatný (vlastně mi to docela chutnalo), tak jsem to klidně snědla sama.
Dál musím říct a veřejně přiznat, že jsem se ohromě spletla v určitém typu knih. Sice nemůžu podle jedné hned rovnat všechny do jednoho regálu, ale i tak. Taťka mi přivezl knížku. Once Upon A Time: Red's Untold Tale. Jak už název napovídá, je to podle stejnojmenného seriálu. Odjakživa jsem měla averzi a určitý blok na knihy podle filmů nebo seriálů a tahle mě příjemně překvapila. Nejen, že je v angličtině (otco se vytáhl), ale navíc je to zatím i zajímavé a dobře se to čte. Není to, jako když jsem zkoušela číst Star Wars.

Day 06 - A song that reminds you of your best friend

27. května 2016 v 16:20 | Raven
Nejlepší kamarádku mi připomíná písnička "Guilty All The Same" od Linkin Park. Ne, že by se něco stalo, ale ona jí má ráda a nutila mě se jí naučit na kytaru (na kterou jsem se zrovna začala učit) a nechtěla toho nechat. Právě kvůli tomu mi zrovna tahle nějak uvízla v pavučitě mé paměti.

Day 05 - A song that is often stuck in your head

26. května 2016 v 19:34 | Raven
Tenhle bod je o něco těžší na vybrání. Ono se to totiž často mění, podle toho, co zrovna poslouchám, nebo si vzpomenu na náhodné písničky, ale když se zamyslím, nejspíš mi poslední dobou v hlavě zní refrén z Fallen Angel of Three Days Grace a to pořád dokola. Jenže stejně tak už zmíněná Get Your Guns nebo Better Then I know Myself od Adama Lamberta a Enough od Counterfeit.

Další etapa za mnou

25. května 2016 v 17:09 | Raven
Buď jsem to ještě nevstřebala, nebo nevím. Dneska jsem měla poslední část maturitních zkoušek, ústní. Připadám si blbě vedle těch, kteří maturovali přede mnou, ale díky bohu tam byl spolužák, který k celým zkouškám měl stejný přístup jako já: Učila jsem se, buď to dám, nebo mám další dva pokusy.
A ono to tak skutečně bylo. Včera jsem měla službu a nijak jsem to neřešila. Pomohla jsem kamarádce s několika otázkami, čímž jsem si je i zopakovala a čekala, kdy přijde nervozita. Ta ale nepřišla a neobtěžovala se ani zavolat. Dnes jsem tedy šla do školy s taškou narvanou vypracovanými otázkami, botami na podpatku v ruce v šatech a špinavých teniskách, vstříc svému osudu.
První mě čekala angličtina, kterou jsem brala jako příjemný start, kterým skutečně byla. Následovaly Informační procesy společně s archivnictvím (pro které jsem se modlila k Lokimu od rána) a já si vytáhla otázku z IP: Akvizice a Evidence jako základní knihovnické procesy. Sama jsem se divila, jak mi to šlo (oproti vysvědčení, kde jsem byla ráda, že jsem nepropadla).
Další na řadě byly Informační systémy s Dějinami umění (ve které jsem taky doufala) a opět došlo k pravému opaku mého přání a mě byla předána otázka z IS: Sociální komunikace v informačních službách a informační a citační etika, kterou jsem díky bohu taky zvládla.
Poslední, čeština literatura, mi přišla po angličtině nejlehčí částí, ale když jsem přišla a vylosovala jsem si Kytici, kterou jsem si na potítku vypracovala s tím, že to nebude problém, mi dala zabrat. Nevím, čím to bylo, ale najednou mi mizela slova z jazyka a já z vteřiny na vteřinu zapomínala to, co jsem chtěla říct. Se vším jsem ale úspěšně prošla.

Spolužák pak měl jít ještě na zkoušku z dějepisu, která byla dobrovolná a já si šla s kamarádkami pro kafe. Před tím jsem si ale přezula boty a nějak jsem si gumičkou sepnula vlasy s tím, že dějepis měl trvat do 14:20 a my měli čas. Co se ale stalo? Vrátily jsme se ke třídě a všichni už čekali před třídou, kde mělo být vyhlášení zkoušek po dějepisu a něco tam blbli. Tak jsme si za nimi šly sednout a o dvě minuty později nás třídní zavolala, abychom šli dál, že bude vyhlášení. Takže jsem si jen stihla sundat gumičku, ale boty jsem si přezout už nestihla, takže nejen, že jsem tam šla nejmenší, protože dnes se mnou maturovali jen tři kluci, ale ještě jsem měla špinavý boty, takže bezva :D . No a co? Jak jsem střední začala, tak jsem jí i ukončila.

Day 04 - A song that calms you down

25. května 2016 v 16:41 | Raven
Těch mám sice plný telefon, protože proč jinak bych je tam měla, že? Ale nakonec jsem jednu vybrala, která mě uklidňovala poslední půlrok: Get Your Guns od Jamie Campbell Bower & The Darling Buds. Když jsem vždycky ráno jezdila do školy tramvají, prostě jsem si sedla, zavřela oči a ponořila se do vlastního světa.